SCIMED Biotechnologies

Infekční peritonitida koček (FIP) je obvykle považována za nevyléčitelné onemocnění a důležitou příčinu úmrtí mladých koček způsobenou kočičím koronavirem (FCoV).

Infekce FCoV je endemická mezi kočkami po celém světě. Většina kmenů kočičího koronaviru se nachází v trávicím traktu a nezpůsobuje významná onemocnění, jedná se o tzv. kočičí enterální koronaviry (FeCV). Kočky infikované FeCV si obvykle vyvinou imunitní reakci, během níž se produkují protilátky proti viru, a to do 7-10 dnů po infekci. U přibližně 12 % infikovaných koček virus zmutuje a změní svůj tropismus. Dochází k infekci bílých krvinek, konkrétně monocytů a makrofágů. Dochází k intenzivní zánětlivé reakci kolem cév v tkáních, kde se tyto infikované buňky nacházejí, často se jedná o břišní dutinu, ledviny, ale i mozek.
Je to právě tato interakce mezi vlastním imunitním systémem těla a virem, která je zodpovědná za symptomy FIP.

Existují dvě hlavní formy FIP: „suchá“ forma a „vlhká“ forma. Obě formy mohou způsobit různé příznaky. Některé z nejběžnějších příznaků FIP u koček zahrnují:

  1. Suchá forma FIP:

– Postupná ztráta chuti k jídlu a hubnutí.

– Letargie a zvýšená únava.

– Zvýšená tělesná teplota a horečky.

– Zánět očí a trvalá nebo opakující se oční onemocnění.

– Neurologické příznaky, jako jsou křeče, problémy s koordinací, ataxie a nystagmus, což je rytmický konjugovaný kmitavý pohyb očních bulbů.

  1. Vlhká forma FIP:

– Je obecně akutnější a vyznačuje se dutinovými výpotky, které se mohou nahromadit v hrudníku, břiše a vzácně v osrdečníku. Jedná se o hlavní, ale ne jednoznačný, symptom vlhké formy FIP.

– Kočka může vykazovat dušnost a obtížné dýchání.

Jakmile se u kočky vyvine klinická FIP, nemoc je obvykle progresivní a téměř vždy fatální. Proto je velmi důležité znát příznaky a díky tomu odhalit nemoc včas pomocí správných diagnostických postupů a metod.

 

 

Diagnostika

Diagnostika FIP je většinou obtížný a frustrující proces. Veterináři se při stanovení pravděpodobné diagnózy často spoléhají na kombinaci klinických příznaků, laboratorních testů a zobrazovacích technik. Nicméně anamnéza a klinické příznaky mohou být využity k zvýšení podezření.

  • FIP se vyskytuje nejčastěji u mladých koček (<3 roky), ale jsou popsány i případy, kdy se FIP objevila i u starších koček (>10 let).
  • Čistokrevné kočky a kočky žijící v domácnostech s více kočkami jsou vystaveny většímu riziku postižení.
  • Kočky vystavené stresu (přesídlení, sterilizace/kastrace, příchod nových koček, očkování) mohou být náchylnější k infekci.

 

FIP je progresivní onemocnění: klinické příznaky se mění s časem, proto je důležité opakovat klinická vyšetření (včetně oftalmologických a neurologických vyšetření).

 

Krevní testy

 

Hematologie a biochemie séra mohou podpořit diagnózu FIP, a i když změny jsou většinou nespecifické, mohou sloužit k objasnění anebo vyřazení jiných patologií.

 

Hematologie:

  • Lymfopénie (55-75% případů)
  • Neutrofilie (39-55% případů)
  • Mírná až střední neregenerativní anémie (37-54% případů).
  • Trombocytopénie.

Biochemie:

  • Hyperproteinémie (60% případů)
  • Hyperglobulinémie
  • Nízká hladina sérového albuminu
  • Poměr albumin:globulin (A:G):

nízký (<0.4) – FIP je pravděpodobný

vysoký (>0.6-0.8) – FIP není pravděpodobný

 

  • Hyperbilirubinémie, ikterus (21-36% případů; zejména u vlhké formy)
  • Jaterní markery (ALT, ALP, GGT), ledvinové markery (CREA, UREA) jsou často mírně zvýšené.

Další testy ze séra:

  • Elektroforéza proteinů
  • zvýšené alpha-2 globuliny (větš. haptoglobiny)
  • zvýšené gamma-globuliny
  • Zvýšená hladina alpha1-acid-glykoproteinu (>0.48 mg/mL – >1.5 mg/mL).

 

Stanovení protilátek:

Neexistuje žádný specifický test na protilátky FIP; měří se pouze protilátky proti FCoV. Hodnoty protilátek měřené v séru se často používají jako diagnostický nástroj. Nicméně u většiny koček s pozitivními protilátkami proti FCoV se nikdy nerozvine FIP. Proto musí být hodnoty protilátek interpretovány s velkou opatrností a neměly by být používány jako jediný test pro diagnózu FIP.

  • Velmi vysoký titr (1:1600) s odpovídajícími klinickými příznaky – pravděpodobnost FIP 94%
  • Negativní titr – 90% pravděpodobnost absence FIP.

RT-PCR:

V infekční virologii je aktuálně nejspolehlivější a nejžádanější průkaz přítomnosti původce metodou PCR (polymerázová řetězová reakce). Tato metoda detekuje přítomnost genetického materiálu původce.

  • FCoV RT-PCR:

testy na kočičí koronaviry založené na PCR jsou prováděny z výkalů, krve, efuze nebo tkání; izolovaný genetický materiál je aplikován pro samotný PCR test. Pro konfirmaci FIP se zásadně používá PCR test z efuze. Avšak i tato metoda má jistá úskalí…

  • PCR může mít falešně negativní výsledek (důvod: genetický materiál FCoV je povahou RNA molekula, která je velmi náchylná k degradaci všudypřítomnými degradačními enzymy – laboratoř je připravena předejít těmto procesům, ale při skladování nebo následném transportu nelze nastavit 100 % prevenci tohoto procesu).
  • PCR může mít falešně pozitivní výsledek (např. test nerozlišuje mezi virulentními a avirulentními kmeny FCoV a nerozlišuje souběžně s jinými druhy FCoV). Jinak řečeno, testovaný materiál může být pozitivní na FCoV, ale nemusí se jednat o FIP, protože není rozlišena mutantní forma viru.
  • Navíc se ukazuje, že virémie se vyskytuje nejen u koček s FIP, ale také u zdravých přenašečů. FCoV RNA byla detekována v krvi koček s FIP, ale také u zdravých koček, u kterých se nevyvinula FIP po dobu 70 měsíců. I přesto, že PCR metoda pro detekci FCoV představuje zlatý standard, je nutné výsledky interpretovat opatrně.
  • FIP RT-PCR:

Nyní je v ČR k dispozici unikátní test PCR z krve, který dokáže rozlišit FIP a ostatní FCoV. Tento test provádí laboratoř Scimed biotechnologies, s.r.o.

  • Tento test je ideální pro konfirmaci FIP onemocnění u „suché“ formy FIP. U „vlhké“ formy FIP je doporučeno stanovit kvantitativní FCoV PCR z efuze. Odběr je nutno uskutečnit do EDTA-zkumavky pro nesrážlivou krev (minimálně 300μl krve).
  • Obdobně lze použít tento test pro brzkou diagnostiku FIP při virémii, spolu s dalšími diagnostickými testy (elektroforéza, biochemie, krevní obraz), pro objasnění stavu zvířete.

 

 

 

Závěr:

Diagnostika FIP není jednoduchá a vyžaduje více vyšetření. Důležitá je rigorózní diferenciální diagnostika, kterou není radno podceňovat. U diagnostiky FIP platí: čím více informací, tím lépe. Doporučeno je proto využití více diagnostických metod.